Na nábřeží bylo pusto. Řeka tiše plynula, její tok občas narušil navigační kámen vykukujíc těsně nad hladinu, v níž se odrážel svit nočních hvězd. Hodiny na věži odbily celou, a z oken divadla tlumeně zněly dál tóny koncertu F dur pro hoboj a smyčce Antonia Vivaldiho. Uvnitř bylo obsazeno. Diváci mlčky vstřebávali něžně zádumčivé tóny linoucí se z hudebních nástrojů, obdivovali soustředěnost a ladné pohyby jednotlivých účastníků orchestru.

V hledišti seděla dívka. Husté kaštanové vlasy jí v měkkých vlnách splývaly na ramena, hnědé oči pozorně sledovaly orchestr, pod modrou halenkou se vzrušeně zvedala ňadra, těsná sukně obepínala ladné boky a štíhlá stehna, na dlouhých nohách měla modré lodičky. Její oči sledovaly jeden bod, jednoho hráče na hoboj. Mladíka, jenž sledoval pozorně svůj part a pokyny dirigenta, což plně zaměstnávalo jeho mysl.

Dívka zvedla triedr. Ruka se jí začala třást, když spatřila jeho ruce a prsty ladně přebíhající po klapkách nástroje. Štíhlé dlouhé prsty, krásné bílé ruce, mimoděk zavřela oči… představila si, jak jí ty ruce hladí po celém těle, po zádech, ňadrech, zadečku a prsty jí laskají na místech, těch tajemných zákoutích těla, kde dotknout se znamená tu nejvyšší rozkoš. A myšlenka jí lehounce sjela po šíji, páteři, až tam dolů, do temna a vlhka. Dívka poposedla.

Koncert se chýlil ke konci. A když nástroje dohrály poslední tóny, dlouho bylo ticho. Posluchači v sobě nechávali doznít dojmy nádherné hudby, ozval se dlouhotrvající potlesk, postupně opouštěli sál. Na pódiu zůstal mladík s hobojem. Dívka se osmělila a po chvilce váhání, ruměnec ve tváři, přistoupila k mladíkovi.

„Krásně jsi hrál. Něžně, opravdu s citem.“

Mladík se na ni zahleděl.

„Děkuji, nechtěla bys sis dát skleničku vína?“ zeptal se a zahleděl se do jejích očí.

„Ráda,“ řekla, mladík vzal nástroj a odcházeli. Venku nasedli do auta a dojeli k domu. Mladík došel ke dveřím bytu v přízemí a odemkl. Vešli.

„Posaď se, jdu otevřít láhev,“ řekl a odešel. Dívka svlékla modrou halenku, sundala sukni. Pod ní neměla nic, jen podvazky a punčochy. Posadila se do křesla, nohu přes nohu. Když mladík vešel, zůstal stát na prahu. Díval se na ni a ucítil touhu… odložil víno a popošel k dívce. Klekl si beze slova. Ona pomalu roztáhla nohy a poskytla mu tak výhled na svůj klín. Mezi tmavými kudrlinkami se otevřela lákavá čárka, okvětní plátky pysků se zachvěly a zaleskly hladkostí. Uprostřed se zaskvěla jeskyňka se studánkou plnou lákavých šťáv.

Neodolal, přitiskl hlavu a zabořil do ní svůj jazyk. Ucítil vůni máty, čerstvého mýdla a pižma. Horkým jazykem plným slin objel poštěváček, který tím mokrým dotykem ztvrdnul a nabyl na objemu. Přisál se k němu a slyšel, jak dívka vzlykla. Pak se vydal cestou pod něj. Jazykem přímo do středu kundičky. Z jejích stran pršely na jeho jazyk krůpěje šťáv, s rozkoší nasával ten nektar, rukama roztáhl ještě víc dívčina stehna, aby pronikl hloub.

Dívka se vzepjala pod horkostí a tvrdostí špičky jeho jazyku a on pocítil vlny jejího orgasmu. Tak mohutného, že mu chytal jazyk a nepouštěl dál. Křičela. Nevydržel to. Svlékl si jedním pohybem kalhoty a slipy, a svým ztopořeným údem zajel doprostřed toho božího divadla. Jeho penis se ponořil do žhavé lávy, přímo do vybuchující sopky, projížděl sem a tam ten svírající pryž, až musel křičet vášní!!!

Cítil, jak se žalud tře o stěny jeskyňky, chvějící se ruce položil na dívčina ňadra, palci dráždil tvrdé a vystouplé bradavky, vzal je do úst a sál, kousal do nich jemně, dívka sténala a přitahovala si jeho hlavu. Náhle z ní vyklouzl, ona vstala a otočila se zády, vyšpulila zadeček.

Přitáhl si její boky, vzal do ruky penis a nasadil na začátek kundičky. Dívka se zhoupla dozadu, zajel do ní hluboko. Vykřikla. Mladík si ji přitahoval, mezitím naslinil prst a vjel jím prudce do horké sevřené dírky. Vnikl dovnitř, kroužil v ní do stran a dívka křičela vášní a přirážela, mladík cítil, jak přichází vyvrcholení, až jeho pyj začal stříkat gejzíry spermatu, hustého a horkého. Naplnil jím celou jeskyňku, zbytek vytékal ven. Nepřestali tvrdě přirážet dokud bylo co stříkat. Pak z ní mladík vyklouzl a dívka si vyčerpaně sedla.

Oddychovali.

„Jdeme do sprchy?“ zeptal se se stále ztopořeným údem. „Ano, a pak si dáme to víno.“

V koutě místnosti ležel hoboj. Najednou pozbyl důležitosti. Ale nežárlil. Věděl, že zítra opět budou mladíkovy ruce ladně přejíždět jeho tělo. Dívka však zůstane zapomenuta.