Je časně ráno. Slunce zlatí svými paprsky věže kostelů, na zdi domů kreslí zlaté obrazce a zahání stíny temné noci do koutů. Z dálky je slyšet cinkot tramvají, vedle v ulici bouchají popeláři, trousí se první chodci. Z bistra je cítit vůně kávy, čerstvého pečiva a vanilky.

Vycházím z domu. Jsem rozechvělá vášní, touhou a zvědavostí. Dnes jdu do knihovny…

Mám černé vlasy zapletené nad ušima do dvou copů, šedé velké oči, drobná růžová ústa, v uších hroty stříbrných náušnic. Na krku tenký kožený obojek, černé tílko, krátkou černou bundičku do pasu, černou skládanou sukni ke kolenům, samodržící černé punčochy, tanga a černé tenisky.

Z dálky vidím, jak u dveří knihovny postává muž. Netrpělivě se rozhlíží. Vysoký, štíhlý, blond vlasy, šedý oblek, bílá košile, černá kravata. Když mne uvidí, poklesne mu brada a nevěřícně se dívá. Přijdu k němu, usměji se a řeknu:“Na osmou?“ Váhavě odpoví:“Ano.“

Vejdu do dveří a ocitnu se v knihovně. Muž jde za mnou. Cítím, jak se dívá na můj zadek a nohy. Jdeme dál a dál, míjíme regály plné knih, nikde nikdo. Přijdeme až na konec místnosti, zamíříme k oddílu Esoterika, zahneme za vysoký regál. Je tady malý koutek, dobře chráněný se stolem a židlí.

Svlíknu si bundičku a přehodím přes židli. Popojdu k muži, svléknu mu sako. Na nic nečeká. Přitáhne si mne k sobě a začne mne líbat. Má tak jemné a pružné rty! Jazyky prozkoumáváme všechna naše místa v ústech. Voní mátou a meduňkou, je to tak úžasné, tak svěží! Slyším ve svých uších cinkání tisíce stříbrných zvonečků…

Pomalu mi sundá tričko a ruce položí na moje hebká ňadra. Ach jak velké a horké dlaně! Jemně přejede prsty po mých bradavkách, až povyskočí jako špuntíky.

Slyšíme kroky a tichý smích, ale nedbáme.

Skloní hlavu a jazykem laská jejich vrcholy, je to tak tsssssssss neskutečně nádherné!!! Jazyk nechává za sebou mokrou chladivou cestičku, on foukne a skousne každý ten špunt a já šílím! Sehnu se, rozepnu mu zip u kalhot a stáhnu je ke kotníkům i s boxerkami. Vyhoupne se jeho penis, tak dlouhý, tak hladký, tak vztyčený! Vidím na konci blýskavý hebounký žalud, na vrcholku se třpytí krůpěj jeho touhy. Něžně ji jazykem slíznu a vezmu jeho ptáka do úst. Okamžitě vyplní celý prostor. Jezdím s ním po jazyku tam a ven, ach Bože taková hladkost, cítím každý záhyb jeho kůže, každou žilku, i uzdičku. Jak vášnivé!

Vezme mne za copy a přitahuje ke svým tříslům. Vzdychne, když mi jeho penis zajede hluboko do krku! Tak dlouho mi drží hlavu a hýbe s ní dopředu a dozadu, až mám pocit splynutí…. Když je jeho vášeň na pokraji, zvedne mne za pas, vyhrne sukni, vezme šňůrku kalhotek, stáhne je dolů, posadí mně na stůl. Roztáhnu nohy a objeví se moje štěrbinka a vyholené chloupky do tvaru srdce. Skloní se a přejede svým jazykem plným slin můj poštěváček po celé délce. Prohnu se a unikne mi sten.

Někdo zakašle.

Ucítí vůni chmele, čerstvě usušeného jetele a pryskyřice a jeho touha vzroste, vystřelí do prostoru! Je to nádherné! Roztáhne prsty mé hebké závěsy kolem jeskyňky, přisaje se svými jemnými ústy a zajede jazykem dovnitř, cítí jak je tam horko a vlhko, ze stěn prší kapky šťáv přímo na jeho jazyk, je celý mokrý a ulepený, noří se dál a výš, je to k zbláznění krásné!

Narovná se a já cítím, jak jeho žalud krouží kolem vchodu do mé jeskyně a najednou se v ní celý utopí! Začne přirážet, dál a výš, mlaská to a někdo kašle, jeho péro se noří do té horké roury plné šťávy, je tak úzká, zduřelá a tak nadržená! Vezme ruku a dlaní prudce zatlačí na můj podbřišek, drží ho pevně přimáčknutý a cítí pod dlaní, jak jeho péro jezdí v mé kundičce tam a sem, a já se zalykám vášní, tak moc to bolí, ale je to závratně nádherné! Cítím počínající vlny mého orgasmu. Zaplavují mne jako příliv, zpočátku jemně a pak se změní v burácející zpěněné moře, jsou mocné a naléhavé tak sebejisté, tisknou jeho ptáka mezi sebou, a on se prodírá skrze ten pryž, až vybičuje svoji touhu na pokraj, začne stříkat, gejzíry horké smetany plní moji jeskyni a míchají živočišný koktejl! Je plný spermatu, mých šťáv a vířících spermií s rozevlátými ocásky, které tančí svůj poslední tanec před smrtí, a my stále mrdáme!

Dál a dál přírazy, k zešílení krásné, dál a dál až postupně ztrácejí na intenzitě, nastává zklidnění…pomalu a pomaleji, až ze mne jeho péro vyklouzne a uvolní cestu ven tomu nejvzácnějšímu koktejlu zrozeného z vášně a milování…teče mi po zadku, po stole, na podlahu….

Pomůže mi se posadit, udýchaní se utřeme a upravíme. Pak ke mně přistoupí a jemně políbí na rty.

Vyjdeme ven, nikdo tu není. Ti co tu stáli, pozorovali nás a kryli naše zvuky, odešli. Podle rozvrhu byli venku, tak jako kdysi já. Nikdy nevím, s kým budu uvnitř. Jednoduše se zapíšu a vše je kouzlo tajemna….

Vyjdeme ven z knihovny a každý zamíříme na jinou stranu.