Pár let jsme spolu chodili, vídali jsme se i na vysoké škole. Ale ona studovala medicínu, já techniku, a pak jsme nějak ztratili kontakt. Že bych se na ni skočil podívat? Mrknul jsem na hodinky – dneska už stejně nic nezařídím, za chvíli bude večer – zkusím to.
V čekárně bylo šero, nikde nikdo. Tak to vypadá špatně. Kouknu na cedulku na dveřích – a taky jo. Ordinační hodiny už dávno skončily. Co se dá dělat. Chystal jsem se k odchodu, když vtom jsem uslyšel z ordinace nějaký zvuk. Že by byl někdo uvnitř?
Zaťukal jsem. Zevnitř se ozvaly kroky, klika cvakla, dveře letí…
A v nich stojí Saša. „Nazdááár! Co ty tady děláš?“ vykulila na mne oči.
Tedy: Vykulila na mne KRÁSNÉ oči. I když jsme se neviděli už pěkných pár let,
byla to pořád kočka. Možná dokonce ještě větší než před pár lety. Hned uvařila
kafe a začali jsme klábosit. Probrali jsme všechno možné i nemožné, když najednou
Saša povídá:
„A co tě sem vlastně přivedlo? Máš nějaký problém?“
„Hm. Vlastně jo.“ zalhla jsem. „Ale já nevím…“ zadrhl jsem,
protože mne zrovna nic vtipného nenapadlo. Ale Saša si to vyložila jinak.
„Přece se přede mnou nebudeš stydět. Tenkrát ses nestyděl,
a ze mne se navíc stala paní doktorka, víš?“ usmála se na mne.
Měla pravdu. Promilovali jsme spolu kdysi pěkných pár nocí.
A čím dál jsem si ji prohlížel, tím víc se mi chtělo navázat
na naše staré přátelství.
„No… víš…“ začal jsem opatrně. Mám poslední dobou
takové problémy…“ a podíval jsem se do rozkroku. Tedy
do svého rozkroku. Čekal jsem, že se Saša rozesměje, ale spletl jsem se.
Už ve mně neviděla chlapa, ale pacienta. Uklidnila mne, že
problémy s erekcí jsou poměrně časté, že se to dá léčit,
a začala se ptát na to i na ono. Měl jsem z toho strašnou psinu,
a přemýšlel jsem jak tu legraci završím, když v tom si
Saša nasadila do uší fonendoskop a ukázala na lehátko:
„Tak si pohodlně lehni, teď si tě trochu vyšetřím.“ a začala mi
tou věcí jezdit přes poklopec. To už mi připadlo trochu divné.
„Sundej si kalhoty!“ zavelela najednou.
„Ale já…“ nezmohl jsem se na odpor.
„Neodmlouvej diplomovanému lékaři!“ odbyla mne a pobaveně pozorovala jak
ze seba stahuju džíny.
Ležel jsem tam bez kalhot a přemýšlel o tom, že se mi ten šprým nějak vymkl z ruky.
Saša stála vedle mne a pobaveně sledovala jak se můj nástroj,
který jsem před chvilkou tak ošklivě pomlouval, staví do ukázkového pozoru.
„Myslím že jsi docela beznadějný případ!“ rozesmála se.
„Copak sis vážně myslel že ti na to skočím?“
„Ty mi nevěříš? Tohle nic není…
tohleto ještě jde, víš. Ale potom – myslím jako při milování,
tak při milování mi najednou změkne jako hadr!“
zachraňoval jsem situaci.
„Jo. Jasně. To bych tě nesměla znát, ty bejku!“ uchichtla se Saša.
„Čestný pionýrský!“ dušoval jsem se. „Však uvidíš!“
Vstal jsem, sundal jí z hlavy fonendoskop a přitiskl ji k sobě. Dotek jejího pružného těla vyvolal v mojem nebohém mozku takovou sekvenci vzpomínek, že můj penis naprosto zapomněl na všechny urážky které musel vyslechnout a přešaltoval ze stupně „kámen“ na stupeň „litina“.
Saša jenom vydechla a přitiskla se ke mně.
„Teď jenom doufám že doopravdy kecáš!“ zašeptala a začala ze mne strhávat košili.
Počkal jsem až se trošku vydýchá.
„Necheš si aspoň sundat kalhotky?“ navrhl jsem.
Ale Saša mě snad ani neposlouchala. Klekla si
na všechny čtyři a vyšpulila na mne zadeček.
„Jdi někam s kalhotkama a udělej mi to ještě jednou!“
„Oooh… ano… takhle… TAKHLE!!!“ vyrazila ze sebe
a vyčerpaně klesla na bříško. Po druhém vyvrcholení byla úplně vláčná,
nechala si konečně stáhnout tanga. Stál jsem nad ní a
prohlížel si ji. Měla přivřené oči, a její
tělo se ještě chvělo po přestáté rozkoši.
Zvedla ruku a poslepu zašátrala kolem.
„Kde tě mám, ty můj samečku?“
Vystřídali jsme všechny polohy které se dají v malé ordinaci provádět bez nebezpečí úrazu.
„Pojď… teď mi ho pořádně vykuř. Chci ti to nastříkat do pusy!“ poručil jsem nakonec a pohodlně se usadil. Saša se nedala dvakrát pobízet a chopila se mého ptáka. byl jsem už tak vzrušený, že stačilo několik okamžiků a cítil jsem jak to na mne jde.
Dělej… kuř! Pořádně! Aaaah…“ zařičel jsem blahem a vystříkl první dávku do jejích úst. A za ní další a další! Něco stačila spolykat, něco přistálo na její tváři.
„Ráda.“ usmála se na mne Saša. „Ale ne dnes. Za chvíli pro mne přijede mažel, dnes bys měl už radši jít. Ale stav se příští týden, jo?“