Brigáda
Mario
Když se člověk rád podívá na pěkný holky, musí vědět, jak na to!
Nechci se chlubit, ale jsem hlava otevřená. Když jsem zjistil, že u nás bude v létě soutěž "Miss World", hned mi to začalo v hlavě šrotovat.
Jasně, mohl jsem si koupit lístek, ale co bych tím získal? Za těžký prachy bych se mohl akorát tak z koukat z padesátý řady! Ale dostal jsem jinej nápad!
Na každý takový soutěži je potřeba spousta lidí, co se staraj, aby to všechno hladce šlapalo, ne? Někdo to musí organizovat aby všechny ty kočky byly
správně ustrojený a napudrovaný, aby pro ně jezdily dlouhatánský limuzíny, a když jsme u toho, tak ty limuzíny musí taky někdo řídit. BINGO!
Naklusal jsem do agentury, která tohle měla pod palcem a podařilo se mi sehnat docela prestižní místo. Naznačoval jsem, že umím perfektně řídit
dlouhý auta, ale co přesně budu dělat a na který trase budu jezdit, to jsem z nich nedostal. Prý se ještě uvidí.
Nastoupil jsem přesně v určenou hodinu, ale k mému zklamání jsem nedostal funkci "řidič limuzín", dokonce ani "řidič".
Ta moje funkce vlastně ani neměla nějaké přesné pojmenování, protože kdyby ho měla, bylo by to asi "holka pro všechno". A můj první úkol byl umejt hajzly.
Trochu rozladěný jsem se vlekl chodbou a teprve přede dveřmi mi to došlo. Já nebudu uklízet jenom mužský hajzly, ale taky ženský!
Kdy já byl naposledy na dámské toaletě? Chvíli jsem zpytoval svědomí, ale ať jsem přemýšlel sebevíc, pořád mi vycházelo,
že to muselo bejt už hodně dávno. Tak dávno, že si na to už ani pořádně nevzpomínám. Jediná hooodně mlhavá vzpomínka která mi bleskla hlavou byla,
že jsem se strašně moc bál... máma tam byla se mnou, zrovna čůrala, a když zatlačila tak jsem nějak propadl panice že vypadnu do mísy!
Křečovitě jsem se chytil pupeční šňůry, a jenom jsem drmolil "Kurva ještě nééé! Ještě měsíc, doprdele práce!"
 |
 |
Tak... tentokrát to bude určitě lepší! Usmál jsem se a vešel do dveří s obrázkem holčičky na nočníku.
A málem jsem hned zacouval zpátky. Ona tam fakt seděla! tedy nebyla to už holčička a neseděla na nočníku,
ale prostě blondýnka jako z pohádky pro dospívající chlapce seděla na míse a listovala si v nějakém časopise!
Přitom kouřila a debatovala s kamarádkou, která na sebe před zrcadlem špulila pysky.
"Nazdar fešáku!" přitočila se hned ke mně ta s těmi pysky. "Copak nám neseš?" usmála se na mne a zamrkala řasami tak dlouhými,
až se zvedl vítr a rozcuchal mi pěšinku. Měla krásné kaštanové oči, a zorničky jako špendlíkové hlavičky.
"Jdu uklízet, nevidíte?" zvedl jsem koště a bruneta se hned chytila. "Hele, Mílo, on jde uklízet! A má s sebou nástroj!"
Smyslně pohladila smrkovou násadu. "To je ale pořádně dlouhej nástroj!" A aby bylo úplně jasné jak to myslí,
políbila koště na konec násady tak, že jsem se celý orosil. Vypnula hruď a dostrkala mne těmi svými nárazníky
až ke své kolegyni, která si stále ještě lebedila na porcelánové míse. Podle všeho ani ona nevěděla, jak se věci vyvinou,
takže nechala kalhotky kolem kotníků. Jako chytrá horákyně - ani oblečená, ani nahá.
Bruneta nechala strkání, přitiskla se ke mně a kolenem mi zajela do podpaží.
Moje potní žlázy to vzdaly. Víc se člověk prostě nezpotí. Když se k vám přitiskne kočka, která balancuje
na kramflekách tak vysokejch, že je vyšší než vy, a přitom je tak štíhlá, že ji svou paží omotáte dvakrát dokola,
tak prostě... není jiné cesty, než ji omotat paží dvakrát dokola.
"Hele, cukrouši... nechceš si odložit?" ozvalo se mi za zády a potom "cvak cvak" - ulítly mi kšandy od montérek dozadu.
Zatímco bruneta vypadala spokojená s tím, že se ke mně vine jako
svízel přítula,
blondýnka odhodila svou nerozhodnost. Neodhodila sice kalhotky (ty si nechala alibisticky na kotnících), ale
o to víc se dobývala do mých kalhot. A nutno říct, že úspěšně!
Veškerý můj odpor byl marný, proto jsem se vlastně ani nebránil.
Ostatně kdo by se bránil, když mu chce kočka s luxusním tělem vykouřit kalumet?
A že jí to tedy šlo! Její rty se doslova mazlily s mým nástrojem, který
pod dojmem té slavnostní chvíle bytněl a tvrdnul nevídanou rychlostí.
|